Bitevní tank PzKpfw III Ausf. N (SdKfz 141/2)

Velení německé armády plánovalo vytvořit tankové vojsko s dvěma druhy tanků - bitevním tankem (PzKpfw III) a středním tankem pro podpůrné účely (PzKpfw IV), přičemž standardní tankový prapor měl mít čtyři takové roty z čehož měly být tři roty vyzbrojeny tanky PzKpfw III a jedna PzKpfw IV. Bitevní tank PzKpfw III byl zpočátku vyzbrojen 37 mm a později 50 mm kanónem. Pozdější verze byly vyzbrojeny starším 75 mm kanónem.

Po roce 1935 bylo jasné, že musí německá armáda do výroby zavést i těžší tanky než lehké tanky PzKpfw I a PzKpfw II, které se do té doby vyvíjely. Velení se tedy rozhodlo začít s přípravou bitevního tanku s pětičlenou osádkou o hmotnosti 15 tun.

První prototypy byly objednány u firem Daimler-Benz, Krupp, MAN a Rheinmetall v průběhu roku 1936. Přes námitky Inspektorátu mechanizovaného vojska, který požadoval 50 mm kanón, měl být tank vyzbrojen 37 mm kanónem KwK L/45. Přesto se ale podařilo prosadit takové technické řešení, které umožnilo později nasadit i větší kanón.

První verzi tanku PzKpfw III Ausf. A vyvinula firma Daimler-Benz. Tank byl vybaven převodovkou s možností předvolby rychlosti (znamenalo to větší údržbu, ale lepší ovladatelnost) a motorem Maybach HL 108 TR o výkonu 171,5 kW (230 koní). Pásy vedly pod šesti pojezdovými koly odpruženými vinutými pružinami, což umožňovalo dobrou průchodnost terénem a rychlost 32 km/h. Korba byla sešroubovaná ze tří svařovaných dílů + dalším dílem byla věž. Pancíř měl tloušťků od 10 do 14,5 mm a celková hmotnost tanku činil 15 400 kg. Výzbroj tvořil 37 mm kanón KwK L/45 a tři kulomety MG34 ráže 7,92 mm (dva spřažené s kanónem a třetí ve přídi). Celkově se ale jednalo o slabou zbraň, neboť na 500 metrů byl schopen prorazit pouze 36 mm pancíř se sklonem 30^o.

Po výrobě 10 kusů přešla firma Daimler-Benz na výrobu další verze s označením Ausf. B s osmi pojezdovými koly. Další přepracování pásového ústrojí vyústilo ve verzi Ausf. C, kde každá dvě pojezdová kola měla vlastní pružinu.

Verze Ausf. D vycházela z verze Ausf. C, ale došlo ke zvýšení pancíře na 30 mm, z čehož plynulo zvýšení hmotnosti na 19 800 kg.

V roce 1938 se začlo s plnou sériovou výrobou ve verzi Ausf. E. Tank měl výkonnější motor Maybach HL 12O TR o výkonu 239 kW, upravené hnací a převodové ústrojí a zcela nové pojezdové ústrojí. 

Již v roce 1938 bylo velení německé armády jasné, že 37 mm kanón ve srovnání s tanky jiných vyspělých států výkonostně nedostačuje, zahájil se proto vývoj věže, která by byla osazena 50 mm kanónem KwK 39. Další verze Ausf. F a Ausf. G se kromě nového motoru Maybach HL 120 TRM o výkonu 224 kW (320 koní) dočkaly drobných vylepšení, ale stály byly osazeny starým 37 mm kanónem.

Protože zavádění výroby a její tempo nedostačovalo požadavkům velení, byla od konce roku 1940 vyvíjela další verze s označením Ausf. H, kde byly výrobní postupy zjednodušeny a zkvalitněny. Došlo ke změnám v pojezdovém i hnacím ústrojí, bylo zvýšeno pancéřování a došlo k osazení komorovým pancířem, čímž se zvýšila hmotnost na 21 600 kg. Největší změnou byl ale kanón, protože konečně došlo k osazení 50 mm kanónu s označením KwK L/42. Pozdější tanky v této variantě byly osazeny ještě mnohem lepší a výkonnějším dělem - 50 mm KwK 39 L/60 s delší hlavní. Tento kanón byl montován také do některých starších verzí.

Po napadení Sovětského svazu Německem bylo jasné, že PzKpfw III zaostává proti novým tankům T-34 a KV, protože ani novější 50 mm kanón nebyl proti silnému pancéřování sovětských tanků účinný. Konstrukce tanku neumožňovala osazení větším kanónem s vyšší úsťovou rychlostí, proto se zvyšovalo pancéřování a počet vyrobených tanků, aby došlo k přečíslení sovětských jednotek. Verze Ausf. J tak měla zesílený pancíř z 30 na 50 mm za cenu zvýšení hmotnosti 22 300 kg a z toho plynoucí nižší pohyblivosti.

V roce 1942 byla zahájena výroba tanku PzKpfw III ve verzi Ausf. L, který byl vybaven stejně jako předešlá verze kanónem L/60 a zvýšeným pancéřováním nástavby a kanónu. 

Ke konci roku 1942 se objevila další verze s označením Ausf. M více optimalizovaná pro sériovou výrobu. Došlo také ke zvýšení počtu kusů munice pro kanón, zvětšení brodivé hloubky a k zavedení systému pro převod chladící kapaliny do motorů jiných tanků. Tímto systémem bylo možné rychleji ohřát studené motory tanků na provozní teplotu v prostředí kruté sovětské zimy.

Vrcholem tanku PzKpfw III byla verze Ausf. N, která byla identická s verzí Ausf. J kromě kanónu, protože přímým Hitlerovým rozkazem došlo k osazení tanku starým kanónem KwK 37 L/24 ráže 75 mm. Část tanků vyrobených v roce 1943, než byl definitivně PzKpfw III stažen z výroby měla představný pancíř Schürzen (zástěra), který chránil pojezdové ústrojí.

Souběžně s tanky PzKpfw III byla vyráběno samohybné dělo Sturmgeschütz III (SdKfz 142/1), kterých se vyrobilo víc než 10 tisíc. Výzbroj, kanón StuK ráže 75 mm o délkách hlavně L/24, L/43 nebo L/48 nebo houfnice ráže 105 mm s délkou hlavně L/28.

Bitevních tanků PzKpfw se až do roku 1943 vyrobilo celkem skoro 6 tisíc. Jednalo se o velmi úspěšný tank, který představoval hlavní tankovou sílu v dobách největších úspěchů německého tankového vojska (1939 - 1941). Přestože zaostával výzbrojí za těžšími sovětskými tanky, byl oceňován z hlediska koncepčního, neboť jeho podvozek bylo možné využít pro mnoho aplikací.